Předpověď počasí ze dne: 19. 10. 2017 vytvořeno: 19. říjen 08:40:11
Čtvrtek
8° - 16°
Jasno
Pátek
8° - 16°
Jasno
Sobota
8° - 12°
Zataženo
Neděle
3° - 9°
Možnost deště

BUDNÍ HOSPODÁŘSTVÍ

Takové je označení činnosti, která zásadním způsobem pozměnila krkonošskou přírodu a krajinu. V kladném i záporném směru. Její začátek se datuje do 17. století v období před a po třicetileté válce. Horalé v té době nacházeli v pastevním hospodářství a chovu dobytka potřebný zdroj obživy. Především v oblasti mezernatých lesních porostů v okolí horní hranice lesa začaly vyrůstat letní, ale i celoročně užívané boudy. Dřevo bylo sice všestranně využívaným přírodním zdrojem, ale lesní porosty byly i čím dál větší překážkou rozmáhajícího se pastevectví, travaření a budaření - budního hospodářství. Původ tohoto výrazu spočívá v německém názvu pro horskou boudu či salaš die Baude, odtud i Baudenwirtschaft. V tom spočívá i vysvětlení, proč se v Krkonoších nevžilo pro horské objekty označení chata, jako v jiných pohořích, ale bouda (Martinova bouda, Brádlerova bouda, Petrova bouda, Vosecká bouda a další).

 

Kolem bud začaly vznikat stále větší bezlesé enklávy a budní hospodářství tak výrazně předznamenalo tvář dnešních Krkonoš. V letech 1707 a 1708 vyrostly na jižních svazích Kotle a Lysé hory Sahlenbašské dvorské boudy (Velká a Malá) a bezlesá enkláva kolem nich se hluboko zařízla do okolních lesních porostů. V okolí začaly vznikat další boudy a koncem 18. století zde existovalo kolem 20 bud. Na pastviny (nejen v okolí Sahlenbašských dvorských bud, ale až na hřebeny západních Krkonoš) budaři vyháněli v průměru 110 krav, 59 jalovic a přes 100 koz a kůzlat. Taková činnost se neobešla bez škod na horské přírodě, především na klečových porostech. Obrat nastal teprve po r. 1852, kdy císařským patentem Marie Terezie byl vydán nový lesní zákon, zakazující pastvu v lese a zavádějící povinnost vysazování lesa.

 

V 19. století vzrůstá počet návštěvníků hor a budaři kombinují hospodářskou činnost s poskytováním pohostinství - prodáváním svých zemědělských produktů a různých domácích výrobků. Boudy mění svůj vzhled i poslání začíná období turistiky, která na přelomu 19. a 20. století měla v Krkonoších přesně charakter toho, čemu se dnes v souvislosti s ochranou životního prostředí říká agroturistika. Tato všestranně užitečná kombinace péče o horské louky a horskou krajinu s turistickým využíváním jejích hodnot i sociálního zázemí horalů je zejména v alpských zemích dovedena do dokonalé a horám prospěšné podoby. V Krkonoších bohužel zanikla po 2. světové válce a snahy obnovit nyní tuto kombinaci horského zemědělství a poskytování turistických služeb nejsou prozatím až na několik výjimek příliš úspěšné.

BRÁDLEROVY BOUDY - NĚCO MÁLO Z HISTORIE

Brádlerovy boudy zahrnují rozptýlené boudy na jižním svahu hlavního pohraničního hřebene mezi Dvorským a Medvědím potokem. Leží na katastrálním území Špindlerova Mlýna (severozápadně od města) v nadmořské výšce 1156 metrů nad mořem. S údolím jsou spojeny cestou odbočující v Medvědím kolenu ze silnice Špindlerův Mlýn – Špindlerova bouda a stoupající k česko-polské státní hranici.

 

Historie Brádlerových bud sahá až k třicetileté válce. První zmínka o nich pochází z roku 1637, prvotní stavba tak patří mezi vůbec nejstarší krkonošské boudy. Tato luční enkláva je tedy nepřetržitě osídlena už více než 370 let. V období protireformace, vysokých daní, hladovění a stálých šarvátek se Švédy se řada lidí stěhovala z kraje do nižších poloh Krkonoš a obyvatelé z horských údolí na hřebeny. Tady nacházeli lepší možnosti obživy a bydlení. Právě tou dobou vzniklo velké množství tzv. letních bud, mezi které patří i Brádlerovy boudy.

 

Hlavním důvodem, proč byly doudy postaveny právě v těchto místech, byly velmi kvalitní louky vzniklé vykácením lesa pro budní hospodářství – chov dobytka. Byly založeny na vrchlabském panství, které od roku 1688 patřilo rodu Morzinů, přímo na hranicích s jilemnickým panstvím patřícím od roku 1701 hraběti Harrachovi.

 

Hranice panství byly vytyčeny po dlouhých a často krvavými násilnostmi provázených hraničních sporech, které se rozhořely už v první polovině 16. století. Sedmidolí, ve kterém Brádlerovy boudy leží, bylo velmi ceněným územím nejen pro rozsáhlé kvalitní nedotčené lesy, ale zejména pro bohatství zvěře a ryb i pro předpokládaný výskyt rud.

 

Když se koncem 19. století začali objevovat v hojnější míře turisté, budaři se přizpůsobili novým možnostem obživy. Dosud se věnovali hlavně chovu dobytka a obchodu s máslem a sýrem, které dvakrát týdně nosili do Harrachova.

 

Již v roce 1890 byl známý, Vinzenzem Hollmannem nově zařízený Hostinec u Velkého Šišáku (Gasthaus zur Grossen Sturmgaube), od roku 1925 nazývaný Brádlerova bouda. Bouda vyhořela v roce 1912, ale ještě v témže roce byla znovu postavena. Od roku 1914 byl jejím majitelem Johann Hollmann a od roku 1938 do roku 1945 Kamila Hollmannová. Vlajka s hákovým křížem, vztyčená na boudě 24. září 1938, vedla po skončení 2. světové války k odsunu rodiny Hollmannů.

 

Po roce 1945 patřily „Brádlerky“ Československému svazu tělesné výchovy a počátkem šedesátých let dvacátého století byly přejmenovány na Fučíkovy boudy podle novináře a komunisty popraveného nacisty. Jejich původní název ale nezanikl a v roce 1989 se vrátil na vývěsní štít.

 

Komplex Brádlerovy boudy dnes vedle hlavní budovy tvoří Laura (na příjezdové cestě u dnešního lyžařského vleku), dříve Lauerova bouda podle někdejšího majitele (1942 – 1944) Franze Lauera, a Severka.

 

Nejvýše položenou budovou patřící k Brádlerovým boudám, někdy považovanou za nejstarší z nich, byla Mléčná bouda (Molkenbaude). Postavil ji výše směrem k hranicím téměř u lesa Franz Bradler z Volského dolu. Poněvadž produkoval kvalitní mléko, říkalo se mu „mlékař“ a boudě Mléčná. V roce 1827 vyhořela, byla znova postavena, ale v roce 1882 znovu lehla popelem až do základů a nebyla již obnovena. Dnes z ní zbývají jen nepatrné zbytky kamenných základů.