Brádlerovy boudy zahrnují rozptýlené boudy na jižním svahu hlavního pohraničního hřebene mezi Dvorským a Medvědím potokem. Leží na katastrálním území Špindlerova Mlýna (severozápadně od města) v nadmořské výšce 1156 metrů nad mořem. S údolím jsou spojeny cestou odbočující v Medvědím kolenu ze silnice Špindlerův Mlýn – Špindlerova bouda a stoupající k česko-polské státní hranici.Historie Brádlerových bud sahá až k třicetileté válce. První zmínka o nich pochází z roku 1637, prvotní stavba tak patří mezi vůbec nejstarší krkonošské boudy. Tato luční enkláva je tedy nepřetržitě osídlena už více než 370 let. V období protireformace, vysokých daní, hladovění a stálých šarvátek se Švédy se řada lidí stěhovala z kraje do nižších poloh Krkonoš a obyvatelé z horských údolí na hřebeny. Tady nacházeli lepší možnosti obživy a bydlení. Právě tou dobou vzniklo velké množství tzv. letních bud, mezi které patří i Brádlerovy boudy.

Hlavním důvodem, proč byly doudy postaveny právě v těchto místech, byly velmi kvalitní louky vzniklé vykácením lesa pro budní hospodářství – chov dobytka. Byly založeny na vrchlabském panství, které od roku 1688 patřilo rodu Morzinů, přímo na hranicích s jilemnickým panstvím patřícím od roku 1701 hraběti Harrachovi.Hranice panství byly vytyčeny po dlouhých a často krvavými násilnostmi provázených hraničních sporech, které se rozhořely už v první polovině 16. století. Sedmidolí, ve kterém Brádlerovy boudy leží, bylo velmi ceněným územím nejen pro rozsáhlé kvalitní nedotčené lesy, ale zejména pro bohatství zvěře a ryb i pro předpokládaný výskyt rud.

Když se koncem 19. století začali objevovat v hojnější míře turisté, budaři se přizpůsobili novým možnostem obživy. Dosud se věnovali hlavně chovu dobytka a obchodu s máslem a sýrem, které dvakrát týdně nosili do Harrachova.Již v roce 1890 byl známý, Vinzenzem Hollmannem nově zařízený Hostinec u Velkého Šišáku (Gasthaus zur Grossen Sturmgaube), od roku 1925 nazývaný Brádlerova bouda. Bouda vyhořela v roce 1912, ale ještě v témže roce byla znovu postavena. Od roku 1914 byl jejím majitelem Johann Hollmann a od roku 1938 do roku 1945 Kamila Hollmannová. Vlajka s hákovým křížem, vztyčená na boudě 24. září 1938, vedla po skončení 2. světové války k odsunu rodiny Hollmannů.

Po roce 1945 patřily „Brádlerky“ Československému svazu tělesné výchovy a počátkem šedesátých let dvacátého století byly přejmenovány na Fučíkovy boudy podle novináře a komunisty popraveného nacisty. Jejich původní název ale nezanikl a v roce 1989 se vrátil na vývěsní štít.

Komplex Brádlerovy boudy dnes vedle hlavní budovy tvoří Laura (na příjezdové cestě u dnešního lyžařského vleku), dříve Lauerova bouda podle někdejšího majitele (1942 – 1944) Franze Lauera, a Severka.

Nejvýše položenou budovou patřící k Brádlerovým boudám, někdy považovanou za nejstarší z nich, byla Mléčná bouda (Molkenbaude). Postavil ji výše směrem k hranicím téměř u lesa Franz Bradler z Volského dolu. Poněvadž produkoval kvalitní mléko, říkalo se mu „mlékař“ a boudě Mléčná. V roce 1827 vyhořela, byla znova postavena, ale v roce 1882 znovu lehla popelem až do základů a nebyla již obnovena. Dnes z ní zbývají jen nepatrné zbytky kamenných základů.